Začnu klady, aby ti, co je následně nebude bavit výčet nepovedených věcí, mohli přestat se čtením, a v klidu se těšit na další závody.

Jednoznačně nejlepší byly asi vybrané terény, které se líbily téměř všem účastníkům, a kvalitní mapy, na které jsem ani od  ostatních neslyšel příliš výčitek. Dál bych chtěl vyzdvihnout snahu pořadatelů, udělat závody levně, takže jsme neplatili za místa na stany, mám bohužel obavu,že někteří za to zaplatili zrychleným krokem po požití ne zcela pitné vody. Možná, že by se sem dalo zařadit i to, že na všechny etapy byl člověk schopný dojít pěšky, bohužel v provedení pořadatelského klubu Krakonoš se i tento bod zařadil o odstavec níže.

Umístění kempu na letišti mi přišlo jako dobrý nápad, až do té doby, než se kolem TTR stanů vytvořila kaluž o hloubce 20cm, vzhledem k místním povodním, bych si ale troufal, říct, že za tuto chybku pořadatelé opravdu nemohli:) Že ale nainstalují 2 sprchy, na 800 lidí, už ve čtvrtek (2dny po začátku závodů, 4 dny po příjezdu prvních závodníků) mě trochu dostalo.

První etapa se odehrála ve skalách. Po nastřihání popisů přišlo první opravdu nemilé překvapení – pro některé i skalní etapy nebyly uvedeny velikosti objektů, což je zvlášť v pískovcích zásádní – rozdíl mezi 2 a 20m vysokou věží z mapy opravdu nevyčtete. A to už se koncert rozjel naplno. Jičínská míle na start (Lenhart: „Jičínská míle je lidové označení pro "2 km“, které se nedají ujít pod hodinu.„). Start posunutý o 15 minut – pro někoho vysbození a vydýchání, pro jiného 15 minut snahy udržet se na "provozní teplotě“. Mapy položené na jakémsi přívěsu, bohužel asi ve 3 řadách stylem – najdi si svoji kategorii nadepsanou nálepkou 2×2cm. A nakonec občerstvovačky se střídavým obsahem pití a žízně umístěné tak, aby přes ně pokud možno nevedl ani jeden postup (H21A).

Druhá etapa, z mého pohledu asi nejpovedejnější, vydařila se i pořadateům. Mapy ve dvou inteligentních řadách a jedinou chybou jedna špatně postavená kontrola. Etapa byla také skalní a nebýt toho, že se odehrála na mapě 1:4000 asi by ji schválil i ČSOB, takto nám doufajícím v pár bodíků do rankingu zůstala jen E1 a oči pro pláč.

A že to nebude jen malé štkaní dokázal pátek – slíbené 2 sprinty a pro zájemce i noční slibovali řádný příděl orienťáku. To že mapy nebudou zabalené, avizovali pořadatelé předem, ale za deště se sluší dodat na start aspoň mapníky! Pohledal jsem mapu ve stanu (3 řady, ztráta 15s).  A překvápka nebraly konce. Na 9ce jsem se pohádal s malým chlapečkem, že ta kontrola má opravdu dobré číslo, abych na cca 17. kontrole zjistil, že jsem u špatného čísla já a jal se znovu obíhat hangár kolem dokola, doputoval jsem samozřejmě na stejné místo a zjistil, že v popisech řádil šotek. Do cíle jsem poté doklusal výletním tempem a jinak docela pěkný sprint šel do kytek. Od pořadatelů se nám místo omluvy dostalo ujištění, že etapa nebude počítána do celkových výsledků.

Zážitek z rána a nejspíš i ten „budoucí“ z večera naprosto přehlušil dojmy z odpoledne, takže vím jen, že to byl docela pěkný sprint na mapě 1:3000, který se šel průměrem nad 10 min/km.

Noční mám rád, bohužel jsem se přihlásil i na tento. Pravda, nikoho na startu nepřekvapilo, že startovky nebyly vůbec a popisy kategorie H21 jsme dostali ještě teplé z tiskárny 15 minut po startu 00. I to, že nikdo nekontroloval startovní rozestupy se přešlo mávnutím ruky. Z míry mě vyvedla až k.2, která se sice nacházela na správném místě, ale už ne se správným číslem. Další dobrodužství, typu třímetrová mlha, hustý déšť nebo nepřebroditelný potok, mě tím pádem už tolik nebraly…

Pátá etapa předznamenala odjezd – voda u stanu, voda u mámy ve stanu, voda nahoře, voda dole, voda vlevo a voda vpravo… Taky voda v mapníku a mapa A3 složená v mapníku A4… Voda v botech. Voda na startu. Odložený start a studená voda. 15 minut s vodou. Voda na dálnici. Domov.

Sbohem Krakonoši, snad se již nikdy na závodech neshledáme.

PS: o tom že vody bylo i víc, by mohli povídat ti, kteří vydrželi i na E6 (start pro změnu posunutý o 15 min)