Jak jsme zahajovali sezónu

Konečně je to tady, první jarní závody. Kvůli dojezdnosti jsme vybrali jihomoravskou ligu v Lovčičkách (JV od Brna). Nakonec jí dali přednost i Nešpoři před štrekou do Slatiňan.

Páteční večer probíhal v poklidu, zafandili jsme Kometě (jak jinak). Jen tak se Lukyho ptám, jestli budem věci chystat večer nebo až ráno. Dle pravidla co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek, bylo balení odloženo na ráno. Je to přece rutina. Radši jsem dala budíka tak, abychom měli hodinu čas před vyklizením domu – to by mělo bejt v poho, i když se budem hodně flákat. Budík zazvonil, Luky omrkl telefony a hlásí: „Hmm, mám dva zmeškaný hovory před hodinou jeden a druhej před deseti minutama a oba z práce.“ „Oká, jdu vařit čaj, tak dojdi.“ Nevím, jaký zvuky se ozývají od vás z ložnice, ale od nás se linuly dlouhé sekvence anglických nesmyslů (pro mě nesmyslů) trvající cca tři čtvrtě hodiny. A co bylo z pohodového balení a snídání??!! Po chvíli mi došlo, že to nebude jen tak, tak jsem začala chystat Lukymu snídani do auta, sváču… a tak normálně, to znáte. Sice jsme nakonec vyrazili bez vyčistěných zubů, ale co, les to snese a kluci si určo v tom větru nevšimnou Nevšimli Naložit jsme je nezapomněli, a tak jsme ujížděli směr Lovčičky dle časového plánu (Dokonce asi mírně s předstihem než počítal pan Google.). Asi 10 km před Lovčičkama se od volantu ponurým tónem ozvalo: “Do prčič!“, nebo něco na ten způsob, však víte… Luky si to vyrazil na orienťák s jedinejma botama, co měl na nohách – trekáče, co se dají použít všude. Ještě, že oblečení a OB-taštičku si chystal sám, jinak by to bylo na mě Nastalo klasické „přepočítávám“. Řidič vyhodnotil, že sem tam jezdit nebude a že to nějak odběhne aj v těch, snad nebudou bažiny.

Pak už akce nabrala normální spád. Prezentace na takhle“rodinném“ závodě byla v klídku, starty kluků během deseti minut. Hlavní narušitel byl jen Luky, kterej při napínavým převlíkaná, co mu ještě chybí, zjistil, že má každou fusku z jinýho páru. Ale ony jsou v podstatě stejný, jen věkem jedna patří do rakváčů a druhá zhruba do jednadvacítek. Pro jistotu jsme mu ještě s Radkem vysvětlili, jak si má vynulovat a zkontrolovat čip, na start ho raděj Radek dovedl.

Myslím, že výsledkově byla výprava vydařená. Mařenka vyhrála svoji premiéru v D10, Kouba s Radkem dosáhli na druhá místa, Luky si nakonec střihl celkem slušný závod, kdyby končil na 15. kontrole (Pak si přidal k výslednýmu času cca 6 minut penalt.), Kuba s Honzíkem ukázali skvělou vytrvalost a Maruška ani nevím, nenadávala, nejásala, tak asi dobrý , Terka s Jiříkem šli taky dobře, já našla pár kešek, takže vesměs spokojenost.

Dejte vědět, co bylo ve Slatiňanech a příště nazdar!

Lenka Křížová (8551), 31. 3. 2012

Komentáře

Napsat komentář

Jméno
Text příspěvku