Ještě o Mistrovství Vysočiny ve štafetách

Lenka nás právem kárá, že nepíšeme žádné články a tím mě vyprovokovala k tomu, že sedám ke klávesnici a píšu o tom, co máme sice už dávno za sebou, k čemu jsem se ale chystal už před měsícem, ale svou vlastní pohodlností nerealizoval.

Tak se tedy ještě vraťme k Mistrovství Vysočiny ve štafetách, které se konalo 23. května u Moravské Třebové.

Mistrovství jsme obsadili dvěma (hoši, dívky) štafetami v hlavních kategoriích, jednou veteránskou a jedním MIXEM. Zejména my, vetoši, jsme si dělali čáku na skvělý výsledek, protože letos poprvé nám součet věků dal číslo 165 a tudíž jsme mohli startovat jako nejmladší v nejstarší kategorii (ti ještě starší už běhají jinam než do lesa s buzolou). Pohled do startovky nám říkal, že v tomto věku je důležité hlavně vydržet a přihlásit se, protože počet oddílů schopných postavit tři borce rapidně klesá s narůstajícím číslem u věkové kategorie. Z Vysočiny našly odvahu jen dva týmy (my a ambiciózní borci z Chrastu), ze zbývajících koutů republiky už také jen dva.

Řekli jsme si, že útok na bednu je reálný. O to víc jsme byli nervózní, protože nikdo z nás ještě (co nám paměť sahá, ale to nemusí nic znamenat) na celostátních závodech na stupních vítězů nestál. Co si budeme povídat – souboj s Chrastí byl pro nás (ale – jak se později ukázalo – i pro chrasťáky) velmi prestižní.

A tak šel do boje jako první Jirka, kterému to letos běhá nejlépe. Proti sobě měl zkušeného Jardu Matrase. Podle dosavadních výsledků jsme doufali, že Jirka na něj nějakou tu sekundu udělá. Na divácké Jirka vedl asi o minutu nejenom nad Chrastí, ale vůbec. Bylo to dobré a já začal dostávat horečku. Fandím si, že byla závodnická, ale jisté to není. V závěrečném pytlíku měl ale delší farstu a tak se v cílové rovince objevil první Matras, nicméně Jirka se ho držel jako klíště a předával jen o 11 sekund na druhém místě.

Josefa Vítka jsem doběhl hned na mapovém startu (bylo to strašně do kopce a už tam jsem si říkal, že boj o prestiž je tou nejhorší, i když nejúčinnější motivací). Věděl jsem, že soupeř sice nedělá mapové chyby, ale je asi tak o 10 kilogramů pomalejší v běhu než já. V tom jsem viděl svoji šanci. A tak jsem si říkal: Makej, makej, nechybuj, makej, makej, nechybuj… a tak furt dokola. V půli úseku jsem věděl, že vedu a tak jsem chtěl polevit (fakt jsem už vůbec nemohl), ale vzpomněl jsme si na Mirka na posledním úseku, který bude mít moc těžkého soupeře, a tak jsem nepolevil a dřel jak magor, abych mu dovezl co největší náskok.

Bylo z toho 6 minut (naštěstí trať mapově lehká a mých –10 kg se projevilo). Mirek vyrazil a my s Jirkou čekali, jak bude odolávat náporu nejlepšího chrasťáckého běžce. Na diváckou přiběhl Mirek jako první. Běžel vyrovnaně, soustředěně a zodpovědně – no prostě jako vždycky. Jo, a taky děsně rychle (bylo to z kopce). Soupeř přiběhl až po čtyřech minutách a my se začali těšit na oslavu vítězství. Deset minut  nervozity (mimořádně dlouhý pytlík) ubíhalo hrozně pomalu, ale pak se vše uvolnilo (tedy ne vše, tak staří ještě nejsme, radost se uvolnila!). Mirek orazil sběrku jako první, já s Jirkou jsme tam na něj čekali a celou cílovou rovinku si proběhli s ním. Úplně stejně, jako Britové na MS v Olomouci. Teda ne úplně stejně, chyběla nám státní vlajka a – pravda – spíkr Béďa se v té chvíli věnoval něčemu důležitějšímu, nějakému souboji o 32. místo v hlavní kategorii, tuším. Ale nám to bylo jedno, no řekněte, kolikrát v životě si člověk zaběhne cílovou rovinku s opojným pocitem vítězství?

A tak nám to přejte, že jsme se toho dočkali alespoň v té věkové kategorii, která je poslední před sportovním důchodem.

Také naši muži byli úspěšní. I oni porazili štafetu z Chrasti a stali se mistry Vysočiny. Ženám se stejný úspěch nepovedl, s Chrastí prohrály a skončily až na druhém místě. Takže souboj Třebíč-Chrast skončil 2:1, což jest úspěch, ne?

A tak s chutí do dalších závodů štafet. Musím říct, že na rozdíl od závodů jednotlivců to fakt má něco do sebe.

Martin Klusáček (5601), 23. 6. 2009

Komentáře

Lenka Ratkovská24. 6. 2009

Děkuju Martine za dechberoucí článek(y) ;-) Paráda!

Napsat komentář

Captcha