Křižácká výprava

Když začaly chodit informace kolem soustředka, dali jsme o tom doma řeč a asi naznali, že to pro nás ještě není. Začínám přicházet na chuť neplánovaným akcím :-)

Tažení první. Lukáš mívá někdy o víkendu službu, což znamená, že bručí a nechce se hnout z brlohu na větší vzdálenost než ujde pořádnej vetoš za čtvrt hodiny.Vyšlo to i na závod v Ivančičích. Dostala jsem opušťák a vyrazila na Rénu sama. Po propršeném týdnu se na nás chodilo i slunko dívat na pěkné shromaždiště mezi řekou a lesem. Předstartovní čas jsem proplkala s Věžníkovýma a mimo jiné se dozvěděla, že na soustředku zbylo místo akorát pro nás :-) a bylo o čem přemýšlet. Jenže takový věci se mají nechat na shromaždišti! Ne na trati dumat jak to udělat, jestli vůbec jet a tak. Hlavně se ještě k tomu nedávejte na pozorování ptáků. Když se vám totiž brutálně nechce šlapat obrovskej kopec, máte sklony poslouchat ptactvo a nehlídáte směr… I přes všechny rozptylovačky se za výkon nemusím stydět. Jupí! Stydět se rozhodně nemusí ani Klusáčkovi, Roman, Honza, Matěj, Tom a paní Orálková. Všichni byli do pětky. Borci!

Druhé tažení bylo směrem na Rakúsy a Kanadu. Honzík doma smutnil, že jsem ho nevzala s sebou do Ivančic, tak jsem mu to vynahradila Zvůlí. V neděli si dal dva fáborkový tréninky a v pondělí svojí první štafetu v životě :-) a snažil se. Moc děkuju Romanovi za postel, Márovi za běhání a Lence za valouny zlata. Bála jsem se toho s našema miminama a zbytečně. Užili jsme si pěkný dny.

Tažení třetí bylo chalupaření, až jsme se prochalupařili ke středečnímu tréninku. Bylo to přece po cestě do Brna :-) Nabušenej Honzajs (ze soustředka) docela hezky mapoval a Áňa běžela, no ideál. Kolem se občas mihli věšáci a sběráci. Díky Márovi za ideální trať ;-) V Brně jsme dojeli do obrovskýho slejváku, tak jsem brblala nad uvítáním.

Až mě zase někdy uslyšíte stěžovat si, jak už mě nebaví, že se s těma prckama nic nedá, budete vědět, že kecám, že se mi jen nechce něco podniknout ;-)

Lenka Křížová (8551), 4. 5. 2017

Napsat komentář

Captcha