Láskyplná neděle
Rozhodla jsme se, že tentokrát vám o brněnském závodě poreferuju. Konal se Adamna cup v Brně Řečkovicích a jak pořadatelé sami uvedli v propozicích, oslavili jsme lásku k orientačnímu běhu. Výjimečné bylo i zastoupení TTR: dvojnásobné než obvykle. Dorazili celkem čerstvě zamilovaní Drábkovi.
Zapálená lýtka je třeba rozchodit/rozběhat. Petr potřeboval vypotit bacila a pořádně se hecnul. Postavená trať se mu zdála krátká, možná mu chyběl delší atletický přeběh, anebo prostě láska k jídlu zvítězila nad lampióny. Prostě si vložil mezi kontroly práve onen výběh k Bille a možná chtěl i popojet šalinou. Smekám před Petrem, že se dokázal najít a úspěšně dokončit závod. Bacilovi dal zabrat, protože vydržel pobíhat hodinu a půl. To už je pro mě pořádně dlouhý výběh, před kterým musím naplánovat svačinu, jinak umírám. Možná proto ta Billa…Drábkovi vůbec mají kondičku, Vojta vydržel makat ještě o chlup dýl a Eliška hodinu. No, jak vidno, láska hory přenáší.
Po pravdě, Chrobákovi nachystali spíš delší tratě v zapeklitém bytovkovém bludišti. Masakr mě čekal ke konci, kdy jsem se fakt utavila a zmatkovala jak Janek. Kouknu a jasně vidím, že to musím oběhnout. Co jsme ale dokázala vymyslet po cestě… Hele, otevřená branka, že by to šlo proběhnout? Slepá ulička. Hele, schody na terasu a za ní to je. Aha, ale za dvojitým plotem a pod terasou. Úplně zbytečně proflákaná minuta, stejně to jinak nešlo než oběhnout. Teoreticky se můžete proběhnout tady.
Ač s jazykem na vestě, ukroucenou hlavou (nechápáním se) dokončíme,
stejně přijdeme zas. Vždyť bez lásky se nedá žít! 
Svatá pravda a ve všem s Lenkou souhlasím, jen jsem neměl šalinkartu, tak jsem to raději celé obdběhl a odchodil. Závod moc pěkný a já se u něj alespoň pořádně vypotil. Před závodem jsem si myslel, že když jsem do svých 15-ti let bydlel ve vedlejší čtvrti (Kénig), jsem naprosto místa znalý a ty necelé 4 km uběhnu jedna radost. Ale ouha, chybička se vloudila a pokud se podíváte na trasu mého běhu/neběhu, celý ten spodní ocas (cca od 2 km po 5 km) je hledání sedmičky. Naše Eliška, která měla z té nějak divné mapy největší strach, byla daleko rychlejší a ještě mi napsala, v průběhu mého snažení, provokativní SMS-ku, že prý už je v cíli a aby nevychladla jde se ještě trochu proběhnout… Co říci závěrem? Bylo to hezkých 9,5 km a už se těším do další sousedské čtvrtě Žabiny. Tam bych měl ten terén znát trochu lépe, ale nerad bych to zakřikl…
Nějak se mi nepodařilo vložit obrázek mapky, tak to zkusím přes tento odkaz.