LV pod Roštejnem
V sobotu 12.5. pořádal oddíl v Růžené další závod Ligy Vysočiny. Oficiálně šlo o krátkou trať na mapě připravené vloni na MČR na krátké. Třebíčská výprava čítala 21 závodníků, přičemž chyběly některé tradiční opory a na výsledcích to také bylo znát.
Samotný závod moc krátký nebyl. Tedy co do délek možná ano, co do časů ovšem nikoli. Prakticky ve všech kategoriích došlo k tomu, že ani vítěz se k předepsaným směrným časům ani nepřiblížil. Nízká rychlost běhu byla podle mého názoru způsobená dvěma faktory:
- terénem, v němž se těžko běhalo (kamenná pole, padlé stromy, značné převýšení)
- nevyrovnanou mapou, (místy nepřehledně podrobná, místy jen načrtnutá)
Zejména rozsáhlé porosty mladých buků byly těžko proniknutelnou džunglí, v níž se jen s nevšedním úsilím dařilo hledat shodný pohled s pohledem mapaře.
Ale podmínky byly pro všechny stejné a výsledky pro nás nejsou moc lichotivé, jen tři umístění na bedně: Iva Syslová 1. v D45, Michal Koutný 2. v H21D a Franta Kruml třetí v H65. Za pochvalu ale určitě stojí i vracející se Petra Syslová (4. v D21D) a 5. místo začínajícího ještě žáka Honzy Vacka v kategorii příchozích. Věřme, že to oba povzbudí a stanou se (znovu) stálými členy třebíčské výpravy při závodech v orientačním běhu.
P.S. Možná jste také slyšeli, co se stalo Jirkovi Dvořáčkovi hned na startu. Jestli ne, tak si to nechte vyprávět. Anebo že by se s námi Jirka o svůj zážitek podělil i na těchto stránkách?
Ahoj, i takový závod je třeba umět zaběhnout. Iva je pořád špička mezi vetrány a je vidět, jak je komplexní závodnicí. Martinovy faktory ji vůbec nevyvedly z míry a dokázala ostatní závodnice překonat rozdílem „třídy“. Při závodě, na nevyrovnané mapě dokázala uvažovat věcně a jít na jistotu – některé detaily přece musí sedět a podle nich je třeba běžet. Zkušenost napoví čeho se držet. Totéž dokázal i Roman při svém návratu do lesa. Zajímavá situace nastala u H35 a H21D – na totožné trati by desátý Svaťa v H35, byl v H21D-čkách třetí! Takový závod je velmi poučný. Vždy není vše ideální a jen běžec s nadhledem, jenž neztratí nervy a nic neuspěchá – může uspět. Těm, kdo to zvládli gratuluji a taky Martinovi K. za cenný skalp.
Druhý komentář: slyšel jsem Jiřího komickou scénku po staru a já byl druhým komikem u starovního lampiónu. Jak možná víte, většinu postupů chodím, nebo si jistím azimutem – takže u starovního lampiónu jsem si nastavil azimut na 1.kontrolu – kámen cca 150m na JZ. Jaké bylo mé překvapení, kámen tam byl, ale jiné číslo! Vůbec jsem nechápal..Co, má ale závodník udělat, když je startovní lampión v lese umístěn o 100m severněji než na mapě? Pak se chyba stane, aniž se snažíte a příčina se při závodě nedá odhalit. Při přátelské konzultaci s pořadateli, vím jak vznikla, no stane se… Stejně tato moje chyba nerozhodla, „vylámal jsem si zuby“ u 2 kontrol na rozhraní porostů. Křovinořez a plamenomet na ně!!…Ale takový je OB. Jsem velmi rád a díky Růžeňákům za odvahu pořádat závod na diskutabiní mapě s členskou základnou 12 registrovaných závodníků! V těchto krásných lesích není nikdy a zážitky nouze. Rád přijedu na další závod pořádáný RUZ.