MČR dlouhá aneb jek se mozky vařily...
V sobotu14.dubna vyrazilo z Třebíče na Mistrovství ČR na dlouhé trati, do Jelenců u Příbrami jedno auto tří třebíčských borců, teda spíš dva borci a jedna borkyně a abych to ještě víc upřesnila, borec a borkyně za modrobíločervené a třetí borec za černočerveně pruhované se žábou na zádech. A jak to bylo pohádko??…
..zabloudilo kuřátko. Mezi lesy, mezi poli, pípá pípá, nožky
bolí…
Tak to první pravda není, to vám řeknu rovnou, ale to druhé platí úplně
doslova.
Když jsme kolem osmé dorazili na shromaždiště a začali vyhrnovat
nohavice nad kolena, bylo mi jasné, že našich 11,5 km nebude žádnej med.
A taky nebyl. Slunko svítilo jako blázen a rozpalovalo, co se dalo. Dokonce
i v borovém lese se před horkem schovat nedalo!!
No nic, je půl 11, nahodim dres vypiju půlku flašky a rozklusávám.
Začíná ze mě téct. Pauza, vypiju druhou půlku láhve, klušu,
rozcvičuju…11:03 vybíhám. Běžím, zatím příjemným neborovým lesem.
Razím jedničku, říkám si: „To přece v poho zvládnu, ne?!“ Běžím
dál, tempo normální. Přebíhám paseku, fuj to je vedro…mašíruju si to
hustníkem na čtyřku, sakra, špatnej postup, proč jsem to radši neoběhla.
Deru se pichlavým křovim a ostružiním, vyndávám za běhu největší
trny…uf, konečně kontrola. Teď docela pohoda, paseky v nedohlednu.
Přibíhám na osmičku, další trní, a dopr…Proderu se trním, devítka,
přes údolí desítka. Odbíhám…Aj,kopec, slyším: „Do háje, já už ten
kopec lezu počtvrtý…a mám ještě před sebou desítku..“ Plazím se do
kopce, kecám s nas… eliťákem. Na dvanáctce občerstvení-hurá!!!Banány
a čokoláda+pití…Zase to je do kopce, ostružiní, pichlavý
keře…Třináctka, jupí, čtrnáctka nedaleko…Kouknu na mapu- postup
14–15 přes celou mapu se mi nelíbí. Vybíhám z lesa na pole, přebíhám
pole…krize. Jdu, plazím se a modlím, aby už byl konec. Jooo hurá, můžu
běžet lesem, přinutím se rozběnout. Běžím (dlouho), střídám
s chůzí. Kontrola!! Poslední postup, doběh…cíl!!! Přežila jsem to:-)
Je mi vedro, necejtim hlavu ani nohy…
Moje první dlouhá trať, posuďte sami. Mapově to nebylo moc těžký,
běžecky taky ne…Vyhrál ten, kdo se vedru nejlíp postavil.
Pokud vás zajímají výsledky apod. koukněte tady.
MČR na dlouhé trati bylo pro H50 mapově nepříliš těžké, běžecky přiměřené a na to, že trať obsahovala skoro samé dlouhé postupy, se běhlao pořád jen po čáře bez možnosti volby postupů. Gratuluju ale všem, kteří dokončili cokoli nad 11 km.