MČR družstev - pořadatelé se smůly nezbavili
Nedělní MČR družstev slibovalo další vrchol sezóny. Sobota všechny
namlsala krásným počasím, terénem jako dělaným pro závody štafet,
nabitou startovkou a prestižním hecováním.
Postavili jsme družstvo dospělých (považte, že se nechaly vyhecovat
i slečny a mladé paní, z nichž některé letos trénovaly jen kvůli
tomuto závodu) a veteránů nad 225 let (i zde se vyhecovaly dámy, z nichž
některé o účasti v partě poblázněných staříků nechtěly ani
slyšet). Mladí chtěli být do dvacítky (a snili o patnáctce) a rozhodně
chtěli porazit všechny ostatní týmy z Vysočiny. Ti starší chtěli být
také do dvacítky, a také porazit všechny týmy z Vysočiny (i když chtít
získat skalp Jihlavy s Milanem Venhodou a lehkonohou Danou Hrstkovou je
nejspíš příliš troufalé).
A Mirek mi v sobotu řekl: „Udělej mnoho fotek, ať máme na co vzpomínat.
Kdy zase budou modré dresy s papírákem na hrudi někde v popředí
startovního pole.“ Tak jsem si vzal foťák, který jsem
v sobotu neměl.
No a jako bych tím přivolal zlobu nebes. Nebo ji možná přivolali
pořadatelé tím, jak v sobotu zmršili závod chlapů. Prostě od rána
pršelo, babí léto to tam a půda na shromaždišti začala podezřele
čvachtat. Nicméně ve stanu to bylo příjemné, sešli jsme se všichni,
měli dobrou náladu a drobný déšť nikomu nevadil. Všichni říkali, že to
poběží na pohodu a že vlastně žádné ambice nemáme …
No jo, jenže rozbíhač Mára byl slyšet na každém rádiu a na sběrce byl
první! Fakt. Prostě to rozběhl tak, že všem mladším dával na zadek. Sice
ho na dlouhém doběhu o pár sekund předběhl nějaký o polovinu mladší
Chloupek, ale to na věci nic nezměnilo. Zkrátka Zuzka Fialová vybíhala na
špici a všechny ostatní reprezentantky (Indráková, Uvízlová, Knapová,
Fenclová, Svobodná,…) stály na předávce za ní a tiše jí záviděly.
A měly co dělat, aby ji dostihly a ukázaly, že přece jenom víc trénují
a berou ten svůj sport vážně. Výtečně běžel Martin Fiala (15. místo
na úseku) i stále ještě čerstvá maminka Léňa – 37. Matěj se
zhostil svého nejdelšího úseku skvěle na osmém místě. A pak už to
začalo být dost drsné, protože z deště se stal studený liják, v lese
nastala tma, klouzalo to a do hustníků se nedalo vstoupit. Do tohohle nečasu
vyběhla Zuzka Klusáčková a i když letos běžela snad jen dva závody, tak
dosáhla 30. času. Neubránili jsme se tomu, že nám vítězové nadělili
celý okruh a Honza se tak zúčastnil hromadného startu těch, kteří stále
ještě nemuseli vyléz z relativně suchých stanů. Aspoň nebyl v lese sám
a zkusil si něco jako rozběhnout štafetu. Byl na svém úseku 14., a to už
za podmínek, které byly kvůli opravdu prudkému dešti téměř
neregulérní. Celkově to vyšlo na 22. místo, těsně za vysněnou
dvacítkou. Ale přesto to znamenalo nejlepší družstvo na Vysočině.
A cenné skalpy – Opava, Sparta Praha, Moira Brno, dvojka Hradce Králové
… Starší štafeta začala dobře, kromě nabitého áčka Jihlavy byla až
do posledního úseku před všemi ostatními Vysočinskými družstvy na
22. místě (skvěle zaběhli oba Nešporovi, Jirka Koudelný i Iva Syslová).
Závěr nám ale moc nevyšel. Prostě závody pro obrýlené závodníky by
měly probíhat výhradně za slunečného počasí, nebo pod zataženou
střechou, nebo alespoň s asistenty nesoucími nad každým běžcem
velikánský deštník. Nic takového pořadatelé nezajistili a tak jsme sice
nebyli ani do dvacítky (nakonec 27. místo), ani neporazili Chrast a Hradec,
ale aspoň jeden jihlavský skalp nám zůstal. A skoro nic jsem nevyfotil.
V tom počasí a po kotníky v bahně to vůbec není lehké. Ale zážitek to
byl přesto skvělý. Týmový závod je holt týmový závod. I když
pořadatele pronásleduje neskutečná smůla.