Něco z krás těj našej přírody
Jestli vzpomínáte, minulý víkend byl nádherně sluníčkový.
Rozhodly jsme se s mamkou, že se vzájemně vyvenčíme a po obědě jsme
vyrazily na docela dlouhou procházku směr Trnava. Vůbec jsme nechtěly
věřit našim očím, když jsme na Kobylinci viděly první otužilce té
naší (trnavské) fialové chlouby. První nedočkavý koniklece se slunily
v plné svojí kráse. Jen jak vyleze slunko na trochu delší interval, než
si zvyklo tento týden, neváhejte a vyražte se pokochochat než tam budou
davy 
Na svatýho Řehoře, ptáci letí přes moře. To mi připomíná, jakou radost mi udělalo velikánský káně!! (Omlouvám se češtinářům, já říkám to káně, ale mám pocit, že jsem slyšela někde ta káně???) Já totiž káně ještě nikdy neviděla pořádně zblízka, kromě vycpanýho. Vono vždycky „když běžím po lese, všechno na mě třese se“ a všechnu zvířenu si vyplaším, jenže tohle bylo zrovna při klusu z kopečka a vůbec jsem ho nezajímala. Sedělo si tam na větvi a bylo velký :-O
A poslední zážitek mám podle mě s jelenem, ale Luky říkal, že to byl daněk. Byl větší jak já plus obrovský parohy (ve tvaru L a na konci takový lopaty). To jsem si běhala intervaly v oboře a jak se mi chtělo, tak jsem zabočila sem, tam, onam. A najednou změním směr a čučím do očí tomu jelenovi (oční kontakt na cca 15 metrů). Nejhorší je, že on se vůbec nelekl. Za to mně klesla tepovka prvně na nulu a potom na 22O!!!
Toto jsou mé poznatky z tej naší krasné přírody za několik málo dní. Mějme oči dokořán, ať nepropásneme příchod jara. Lampiónům zdar!!!
Tak jsem se tam Leni taky šla podívat, vzala jsem to na kole prvně k Ptáčovu, tam se mi jevilo konikleců víc jak loni, těšila jsem se, že jich tedy i u Trnavy bude víc. Moc kvetoucích jich zase nebylo, když jsem se sehnula blíž k zemi, našla jsem spoustu stopeček po uškubaných hlavičkách květů. Chápete to?
minulý týden jsem se teda jel podívat na ty koniklece (teprve začínají), ale cestou jsem potkal krásnýho bažanta asi 5m ode mě si to tam rázoval přes cestu!!