Nedávné OB závody v zahraničí s naší účastí
Rozličné a zajímavé terény, cenné zkušenosti a spoustu zážitků láká stále více českých běžců do zahraničí. Někteří reprezentanti například i studují ve Skandinávii. Na některé závody v zahraničí je nutné se nominovat z našich závodů (Mistrovství světa apod.:-), ale většina je otevřená (z těch nejznámějších O-ringen, Jukola, Tiomila apod.). Naši závodníci se v nedávné době zúčastnili těchto závodů: Mistrovství Evropy dorostu – European youth orienteering championchip ve Slovinsku (Matěj K.), Švýcarské šestietapové závody pod Matterhornem Swiss O-week (Luká? K. a Lenka R.) a norské čtyřetapové Nordvestgaloppen (Matěj K.)
Europian youth orienteeing championchip 29.6.-2.7.2006
Již několik let se mladí závodníci z dorosteneckých kategorií (DH16 a DH18) utkávají na Mistrovství Evropy dorostu. Letos se poprvé zúčastnili i závodníci ze Skandinávie (Norska a Švédska), tudíž konkurence oproti ostatním ročníkům značně stoupla. Hostitelskou zemí se po Rakousku (2004) a České republice (2005) stalo Slovinsko, resp. město Škofja Loka (kousek SZ od Lublaně). Na programu byly tradičně disciplíny SPRINT, KLASIKA a ŠTAFETY.Každá země může nasadit do každé disciplíny (sprint a klasika) max. 4 závodníky v kategorii (tj. celkem 16 závodníků) a jednu tříčlennou štafetu. Trenéři české reprezentace většinou nominují v každé kategorii 4 lidi (plný počet), kteří běží sprint i klasiku, do štafety se vybírají 3 podle uvážení až na místě (tj. večer po klasice).
Letos se nominace odehrávala na áčkových závodech v Jesenici, podmínkou byl splněný limit na dráze (pro kluky 1989 to bylo 17:20 na 5km). Svými výsledky jsem se nominoval a spolu s dalšími 15 kolegy absolvoval závěrečnou přípravu ve slovinských terénech v červnu a poté jsme se vypravili 2 dny před koncem školního roku do Škofja Loky na „vrchol sezóny“.
Ubytování měli ve Slovinsku pěkné a celkem i pohodlné (postele ve školních třídách), zato jídlo bylo občas dosti svérázné (např. bramborová kaše s rajskou omáčkou a koulemi z mletého masa a rýže), nemluvě o překyselených salátech:-) Aby byly podmínky pro všechny závodníky rovnocenné tak pořadatelé půjčili všem „competitorům“ nové rychlejší čipy, které jsou opravdu rozpoznatelně „faster“.
V den příjezdu jsme zajeli na tréninkovou mapku pro štafety a částečně i klasiku – docela husté – kapradiny po pás, většinou i vyšší, krasové závrty, nejasné porosty, lehce přehlédnutelné pěšinky a kopce kopce… Slavnostní zahájení probíhá každý rok obdobně (stejně jako na jiných mezinárodních podnicích – tj. průvod jednotlivých výprav s vlajkami a hudbou městem, slavnostní nástup, hudba, několik projevů různých funkcionářů OB, starostů, sportovních činitelů apod. Moderátorka vše říkala dvakrát (slovinsky a anglicky), tudíž se zahájení dosti protáhlo a při absenci sedaček pro závodníky to bylo dosti zdlouhavé. Zahájení zakončilo vystoupení bikerů na přepravkách a kamenných blocích (skoky, salta apod)…
V pátek dopoledne měli všechny výpravy možnost prohlédnout si centrum města Škofja Loka kde se odpoledne poběží sprint. Krásné to městečko – hrad, kostel na kopci, průzračná řeka a starobylá historická čtvrť. Přesto bylo jasné, že zde žádné velké záludnosti nebudou, že to bude spíše běžecký závod… A taky byl - začínalo se nahoře na hradě, prvních pár kontrol v parčíku (tj. pár stromů, letní divadlo, jeden sušič sena a několik pěšinek), pak prudký seběh ke starému městu, přeběh řeky po dřevěné lávce, několik kontrol v novější zástavbě a u fotbalového hřiště, potom další most přes řeku a krásný závěr v historické čtvrti s doběhem na zaplněné náměstí… Nejlépe se dařilo našim holkám – zlato získaly specialistky na sprinty Míša Procházková v W18 a Adélka Jakobová v W16. Stříbro přidala Věrka Mullerová (W16). Nám se v M18 také dařilo solidně – 3 v desítce (6.Tomáš Bořil, 8. Mára Cahel a 9. já). Osobně jsem byl se svým výsledkem hodně spokojen, poněvadž specialista na sprinty moc nejsem (chybí mi něco rychlosti). Královská disciplína přijde zítra:-) Výsledky a mapy ze sprintu jsou zde.
Na klasiku nás postupně odvážely autobusy podle našich startovních časů po klikaté úzké horské silničce až do hor kolem 1000m.n.m. Ty nás vyložily na krásné horské louce mezi kopci, lesy, krávami a salašemi. Božské, i když poněkud nervózní, ticho narušovala pouze vojenská auta odvážející věci do cíle (tato louka sloužila pouze jako jakási „izolace“ – cílový prostor byl asi o 500m jinde)… Prošel jsem si tréninkovou mapku se cvičnými kontrolami, vyzkoušel slovinkou TOI-TOIku a v čase –13 (před mým startem) prošel koridorem a absolvoval ještě 800m na start. Tam ještě občerstvení, nulování, odpočítávání a už jen hodina náročné klasiky:-) Mapa vypadala opravdu pekelně – miliony vrstevnic nepochopitelně pokroucených do závrtů, kopců, údolí, svahů apod., kolikrát jsem předem nevěděl zdali budu obíhat kopec nebo závrt. Také nechybělo několik hustníků, kamenů, srázů, pasek a dokonce i trocha cest. Téměř zcela chyběla modrá barva (i proto byly terénní tvary hůř čitelné -žádný potok v údolí:-)) Po drobné chybce na jedničku mě překvapil dlouhý postup na dvojku přes mnoho těch vrstevnicových tvarů. Proto raději pomaleji a vše si kontrolovat, abych se dostal do mapy. Úspěšné nalezení, dobré postupy na další kontroly a doběhnutí nějakého Nora mě trochu ukolébaly v koncentraci a pelášil jsem za seveřanem do skoro minutové chyby na šestku. Potom jsem si radši už mapoval sám a za chvíli mu utekl. Pak dlouhý postup na desítku, několik kontrol v čistém lese ve vrstevnicích (na krátkém postupu dělám směrovou minutovou chybku), občerstvení a závěr v hustnících, kde se musela udržet koncentrace, protože náhlé vběhnutí do hustších smrčků po skoro celém závodě v bílém byl zrádný. Pak divácký přeběh pro lehoučkou kontrolu, sběrka a doběh… Na to, jak byl les obtížný a trať náročná (8,2km, 370 převýšení, 22 kontrol), jsem byl se svým desátým místem (2. z Čechů v M18) i přes chybky hodně spokojen… Medaile pro ČR vybojovali Věrka Mádlová (zlato v W18), Adélka Jakobová (bronz v W16) a Tomáš Bořil (bronz v M18). Výsledky a mapy z klasiky najdete tady.
Poslední den patřil štafetám. Ty probíhají zcela shodně jako u nás – 3 úseky, farsty, divácký úsek, pytlík… Terén byl dnes zcela odlišný od včerejška – více kopců, hustníků, ale hlavně všudypřítomné vysoké kapradiny… Hledat jámu v porostu kapradí je občas dosti těžké… Tratě byly vcelku náročné, převýšení v M18 na 5km bylo 300metrů. Zrádný byl i závěrečný pytlík před cílem, kde bylo kapradin nejvíce a kontroly byly farstované. Naše štafeta (M18), kde jsem šel druhý úsek, běžela dobře – vyrovnaně s malým množstvím chyb, ale nebyli jsme sami. Ve skvělém světle se ukázali Švédové kteří by vyhráli s velkým náskokem, kdyby jim třetí úsek neorazil jinou kontrolu – takže DISK. Tudíž vyhráli Rusové, kteří běželi také dobře, druzí angličané byli velkým překvapením (ale třeba druhý úsek měl stejné farsty jako já a celou trať na mně totálně „odvisel“, my jsme byli těsně třetí. Holky W16 jasně vyhráli, starší dorostenky W18 získaly bronz po chybě na třetím úseku. Mladším klukům M16 se celý šampionát nedařilo a i štafety se nepovedly (7. místo).
Ze Slovinska si odvážíme spoustu zkušeností, zážitků, ale i slušné výsledky, ČR vyhrála tzv. Pohár národů, kam se počítají podle přesného klíče body jednotlivých závodníků z jednotlivých disciplín… A slovinské terény jsou skvělé a zajímavé – určitě někdy vyzkoušejte krasové závrty!!!
Swiss O-week 15.-22.7.2006
Velikým lákadlem pro spoustu Čechů byly týdenníšestietapové závody
pod fascinující horou Matternhornem v Zermattu. Účast byla obravská,
terény krásné, počasí pekelně teplé. Z našeho oddílu se do země
Helvétského kříže vypravili závodit Lenka s Lukášem, kteří se
připojili k početné jihlavské výpravě. Nějaký článek se tu snad
během prázdnin objeví přímo od reprezentantů třebíčského
oddílu:-)
Celkové výsledky:
Lukáš Kříž 93./130. HAm
HAm = 3. nejprestižnější z pěti hlavních mužských kategorií
Lenka Ratkovská 36./85. DAk
DAk = 3. nejprestižnější ze čtyř hlavních ženských kategorií
Nordvestgaloppen 26.-30.7.2006
V rámci tréninkového soustředění juniorské a dorostenecké reprezentace v Norsku a Švédsku jsem se zúčastnil v norských vícedenních závodů Nordvestgaloppen nedaleko městečka Stryn u Nordfjordu. A tedy – norské terény jsou opravdu kvalitní. Ozkoušeli jsme miliony místních bažin, skalek, otevřených horských luk (tzv. fjellu) a také borůvek a brusinek. Stejně jako je nezapomenutelné běhat pod Matternhornem, tak je úžasné běžet po horské podmáčené louce kolem salaší s vřesem na střechách, koní a kamenů a mít nad sebou norské zasněžené velikány z nichž stékají vodopády a pod sebou jezero, popř. fjord. Norsko je právem nazýváno jedním z rájů OB. Každý oddíl zde má mimo jiné svou klubovnu obklopenou zmapovaným lesem. Všem doporučuji!!
Výsledky:
Matěj Klusáček 36./85. H21Al
H21Al = Prestižnější ze dvou hlavních mužských kategorií
V nejbližší době se snad objeví něco málo fotek ze zmiňovaných podniků:§)