Pěkná tečka za prázdninovými závody.
Dnes skončily prázdniny a s nimi i vícedenní závody. Pěknou tečkou pro třebíčské běžce absolvující vícedenní závody byla tradiční Cena východních Čech, pořádaná tentokrát pardubickými orienťáky.
Kdo si vybral ze závodů pořádaných poslední prázdninový víkend CVČ, určitě nelitoval. Jako tradiční účastník považuji tento ročník za jeden z nejpovedenějších. Pořadatelé si i přez obrovské potíže se změnou závodních prostorů zaslouží Velkou pochvalu, to že se konaly závody jinde, myslím nikdo nepoznal.
Nedokážu odhadnout jak velký vliv v regionu má pardubický oddíl, ale povinné úřední předzávodové procedury se změnou prostoru, které pořadatel zařizuje bych absolvovat nechtěl. To teda, „klobouk dolů“!
Zázemí závodů na „Stříbrňáku“ bylo tradičně pěkné, navíc se nás z oddílu sešlo dost na obsazení chatky a pár stanů, takže i společenská stránka závodu se vydařila. Komu nestačily 3etapy, mohl využít řady doprovodných akcí připravených pořadateli. Vše s tradičním Béďovým kometářem.
Vlastní závody se mi taky líbily. Do těchto terénů jezdím s respektem, na placce moc běhat neumím, navíc nejsem nějaký rychlík na hladké běhy a číst porosty …o tom raději mlčím.
První den byla pěkná krátká trať na mapě Stříbrňák jako rozcvička. Zajímavě postavený závod, kdo nestíhal mapovat, byl v kufru.
Druhý den klasika, ta se mi osobně už tolik nelíbila, v naší kategorii jsme měli jen jeden delší postup. V daném terénu by asi delší postup stejně znamenal pro většinu závodníků obíhačku po cestách, do buše se mnohým moc nechtělo. V tomhle respektuji stavitele, zklamán jsem vůbec nebyl, užil jsem si to a kvůli vlastní nepozornosti jsem si i náramně pobloudil. Tady závodník , který rychleji běžel než mapoval, neměl o zážitky nouzi. Mě se dokonce poštěstilo vidět druhou etapu srnky, zajíce a málem jsem zašlápl nějakou myši podobnou potvoru. Nestihl jsem ani postřehnout co to bylo, ale leknout jsem se stihl. Netušil jsem, že v hradeckém příměstském lese je dost zvěře, že ji místní nevyžrali?
Byl jsem svědkem rozboru E2 trati H21A Jirky D. s Márou, tam byly i dlouhé postupy a myslím, že to byla povedeně postavená trať. Inu nejde se vždycky stoprocentně zavděčit všem kategoriím.
Nedělní etapa na mapě Biřička, kterou jsem neznal, byla skvěle postavená klasika s několika dlouhými postupy, prostřídanými krátkými postupy se změnou směru a rytmu v terénu různé obtížnosti. Tady nebyli zvýhodněni „cestovkáři“, jak často bývá zvykem. Vzhledem k tomu, že večer jsem od „znalců“ daného terénu slyšel spíše kritiku, že to bude stupidní běžák, byl jsem mile překvapen. V rovinatém terénu to byla jedna z nejpovedenějších tratí, co jsem poslední dobou běžel. Staviteli, díky!
Naše výprava myslím odjela spokojena. Dosáhli jsme 3× na bednu: Liba 3. místo, Iva tradičně první a mile překvapil Honzík druhým místem, který běžel své čtvrté prázdninové závody fáborky bez doprovodu.
V první desítce se uchytil bramborový Mirek, osmá Jana D. (NMN), desátý Jeňa D. Za zmínku stojí i 13. místa Jirky D. v hlavní kategorii a Svaťi ve vetoších.
Děkujeme pořadatelům za naladění formy před podzimními závody a naše rodina, zejména děti, děkujeme za skvělou školku.
PS: pro naše i jiné pisálky. Protože každý pořadatel se snaží uspořádat co nejkvalitnější závody nemám rád pozávodovou kritiku na internetu. Ano, vždy se dá něco najít, co vytknout. Pokud mám s něčím problém, je možné to říct pořadateli věcně a přímo a ne to vláčet po stránkách, vzájemně si nadávat, osočovat atd.