Pětidenní Bohemia

Téměř 1800 závodníků z 27 zemí zamířilo do Lužických hor.

Pět etap ze dvou různých shromaždišť postupně nabíralo na náročnosti. První etapa (klasika) byla nejběhavější a v mé kategorii jsme se jen tak lehce dotýkali prvních údolíček a srázů. Druhá etapa (krátká) již byla náročnou prověrkou vymotání se ve spleti údolí, údolíček, srázků a skal v Čertových dírách. Třetí etapu (klasika) těm z nás, kteří běháme s brýlemi značně znechutil déšť, který samozřejmě nejvíc padal v době, kdy bylo potřeba co nejpozorněji číst mapu. Ve čtvrté etapě (krátká) zůstalo údolí a údolíček jako ve druhé etapě, ale přibylo ještě víc srázků a skal. Skály sice nebyly třicetimetrové skalní masivy, jak je známe třeba z Českého ráje, ale ono úplně stačilo hluboké údolí s pětimetrovými skálami a stovkami menších srázů a kamenů. Závěrečnou etapu (klasika) ztížilo vedro najíždějící do České republiky. Byla nejdelší s největším převýšením s nutností stálého soustředění od údolí k údolí a od srázu ke srázu.
Organizačně jsou pětidenní jednou z nejlépe zajištěných a vychytaných akcí (také to byl již 21. ročník). Účast asi 40% zahraničních účastníků přidala závodům na atraktivitě, Lužické hory v okolí Kytlice zajistily velice kvalitní terény.
Závěrečné shrnutí: v podstatě samé plusy. Škoda jen, že účast TTR byla mizivá (kde jsou ty doby, kdy nám jihlaváci záviděli velikou oddílovou společensko sportovní akci…).

Miroslav Orálek (5201), 31. 7.

Napsat komentář

Captcha