Poslední závod sezóny

Poslední oficiální závod letošní sezóny a zároveňposlední závod letošního ročníku Ligy Vysočiny se konal v obci Kaňk nedaleko Kutné Hory. Z Třebíče to bylo skoro dvě hodiny autem a tato vzdálenost spolu s obavou o listopadové počasí mnohé závodníky od účasti odradila. Ti, kdo se nakonec rozhodli riskovat nepohodlí a do středních Čech přijeli, toho po závodě vůbec nelitovali.

Takhle se pořádají závody! Uspořádat poslední závod sezóny v termínu, kdy už se nikde jinde žádný nekoná. Blízko Prahy, ale s poměrně příjemnou dosažitelností i odjinud. S dobrým marketingem, který zdůrazňuje orientační atraktivitu prostoru (plno pozůstaků po důlní činnosti, jámy, kupy, údolíčka, mnoho vrstevnicových úkazů). S kontakty na sv. Petra, který zajistí ještě přijatelné počasí (+5°, bez deště). Pak se není co divit, že do malé vesničky s názvem Kaňk pod výrazným kopcem stejného jména nápadně vystupujícího z polabské roviny přijede na 1.300 závodníků!! Necháte zmapovat sotva 1 km čtvereční a ekonom oddílu si musí umnout ruce blahem.

Ale což. Prostor to bylo opravdu zajímavý – dvojkopcí skutečně na mnoha místech poznamenané pozpstatky lidské činnosti. Bludiště jam (některé velikosti až 20×20 metrů a hlubokých třeba i šest metrů), příkopů, údolíček a kup a kupek. Do toho smíšený les, špatně průběžná světle zelená (příměstský les typu Libušina údolí), bludiště cest a pěšinek, s nichž mnohé byly ve spadaném listí dost nezřetelné. Člověk si musel opravdu dávat pozor, celou dobu se soustředit, pečlivě volit postupy k jasným orientačním bodům v blízkosti kontrol a pak se teprve pouštět do dohledávky. Doběhnout „někam do kroužku“ a pak pročesávat okolí byla taktika vedoucí k zoufalství, protože kontroly umístěné v jámách byly vidět opravdu jen tehdy, když jste se domapovali k té správné z nich.

Kvantita startovního pole se odrazila i na jeho kvalitě, přišlo mi, že by se dala srovnat s úrovní závodů žebříčku B. Z tohoto důvodu lze každé umístění do 15. místa považovat za velký úspěch (Terka Nešporová, Šimon Prášil, Tomáš Prášil, Matěj Cícha, Jan Nešpor ml., Martin Klusáček, Jirka Koudelný), ostatní umístění vzhledem k naprosto odlišnému terénu od toho „našeho“ Vysočinského za přiměřený úspěch.

Pokud se v podobném terénu bude konat nějaký závod zase příště, tak neváhejte a zkuste si to. Fakt to stálo za to.

Martin Klusáček (5601), 6. 11. 2016

Napsat komentář

Captcha