Premiéra Nešporů na Rodinných štafetách

Zpráva o nástupu Lenky a Lukáše na společnou cestu je určitě důležitější. Nicméně přesto bych zde rád připomenul i jinou historickou událost: Rodinných štafet (neoficiálního mistrovství republiky ve štafetách rodinných týmů) se po Klusáčkových zúčastnila další rodina z Třebíče: premiéru si odbyla velmi početná orienťácká rodina Nešporových. A nevedli si vůbec špatně, ve složení Maruška, Honza ml., Honza st. obsadili celkové 51. místo ze 77 rodinných týmů.

Už 18. ročník této populární akce, která na konci sezóny spojuje sportovní zážitek s recesí a setkáním generací orientačních běžců a běžkyň, se tentokrát odehrál na Milovech v centrální části Žďárských vrchů. Běželo se na mapě Blatiny, která obsahovala i dva významné vrcholy – Drátník a Malinskou skálu. Tři okruhy byly postaveny tradičně: první byl docela sportovní, dlouhý přes 6 km s poměrně těžkými kontrolami ve skalách či bludišti vodotečí. Druhý, krátký a jednoduchý (3 km), aby ho mohli absolvoat začátečníci i staří dědci. No a třetí, k jehož první části shodné s prvním úsekem (až na farsty) bylo přidáno i tříkilometrové mapové překvapení. Bylo docela drsné, protože závodníci při něm vybíhali až na vrchol Malinské skály po bílé mapě, na níž bylo promapováno jen opravdu nejbližší okolí kontrol.

Zatímco Klusáčci jsou už ve stadiu, kdy sportovní úseky běží děti a ten prostřední nechávají některému z rodičů (aby jim to moc nezkazil), Nešporovi jsou na tom zatím obráceně – sportovní úseky běží rodiče a prostřední zdolává ještě nedorostlý potomek. Potomek ale zvládl svoji premiéru mezi dospělými výborně a umožnil tak hlavě rodiny bojovat na drsném třetím úseku s takovými běžci, jako byli Křížovi, Šafářovi nebo Švecovi, které (a mnohé další) nakonec porazili.

Klusáčkům se sice podařilo splnit první část taktického záměru (umožnit některému z rodičů zažít ten slastný pocit, že běží na prvním místě), ale ta druhá část se nepovedla až tak úplně. Honza sice doběhl v kategorii OPEN třetí (to by byl splněný cíl), bohužel se mu v závěrečném pytlíku připletla do cesty jiná farsta a tak udělal radost Chmelařovým.

V každém případě se Rodinné štafety znovu staly nádhernou akcí, která umožňuje rodičům zaběhnout si v jednom týmu se svými dětmi a dětem zabojovat si o dobrý výsledek se svými rodiči. V průběhu roku rodiče do svých dětí stále jen investují (peníze, čas, nervy), tak tady mají možnost si tu investici trochu užít. Ve společném plánování, zážitku a nakonec i v povídání si o tom, co jsme společně prožili.

Stojí to za to. Zkuste si to taky.

Martin Klusáček (5601), 30. 10. 2010

Napsat komentář

Captcha