Rodinné štafety celkem počtvrté

Celkově počtvrté jsme letos zajeli na úžasný podnik zvaný „Neoficiální Mistrovství ČR v rodinných štafetách“. Jedná se tradičně o loučení s celostátními orienťáckými závody a protože orientační běh je výrazně rodinný sport často přecházející z rodičů na děti, je o bohatou účast vždy postaráno. Pravidleně se tohoto „mistrovství“ účastní na stovku štafet, jejichž členové musí být spřízněni nejvíc do 2. kolena musí reprezentovat alespoň dvě generace.

Závody v letech 2004 a 05 nám vůbec nevyšly. Nominoval jsem se vždy na 1. úsek a dvakrát jsem to klukům totálně zkazil. Dobíhali jsme na nějakém 15. – 20. místě. Vloni jsem konečně usoudil, že definitivně patřím na prostřední, důchodcovský nejkratší úsek, že oba kluci jsou natolik dobří, že můžou a mají štafetu rozbíhat i uzavírat a výsledek se dostavil. Skončili jsme druzí (první v kategorii OPEN). Letos jsme tedy jeli vynikající umístění obhajovat.

Závod se uskutečnil za krásného mrazivého podzimního počasí nedaleko Vamberka v podhorském terénu Orlických hor. Přijely rodiny zvučných orienťáckých jmen – Lučanovi, Štěrbovi, Šediví, Bořilovi, Petrželovi, Panchártkovi, Novotní… Rodinné klany plné reprezentantů a zkušených rodičů (bývalých reprezentantů). Říkali jsme si: tu kliku, co jsme měli vloni, už mít nebudeme a tak by byl úspěch někde do 10. místa.

Leč děly se věci: Honza závod rozběhl jak zkušený rozbíhačský matador, nenechal se zmást šílenstvím hromadného startu 94 štafet, udržel si svoje tempo a nezmátly ho žádné složité farsty. První úsek, na němž soupeřil buď s velmi zkušenými ještě mladými rodiči, nebo s již zkušenými mladými reprezentanty, přivedl na 9. místě (5. v OPEN). Pak jsem šel já a hrozně se bál, abych to klukům nezkazil. Naštěstí to bylo krátké a lehké (2,1 km) a tak jsem vydržel s dechem a předával na 5. místě (3. v OPEN). No a ten nejdelší a nejtěžší úsek, který se navíc běžel s mapou, kde se nacházelo dost velkých bílých fleků, běžel Matěj a dosáhl třetího nejlepšího času na svém úseku. A to v přímé konfrontaci s reprezentanty Šedivým, Lučanem, Kozákem, Panchártkem, Bořilem či Petrželou. Dovedl naši štafetu na skvělém třetím místě (2. v OPEN) a tak jsme zase stáli na stupních vítězů! Takže to snad už opravdu nebyla jen náhoda a prokázali jsme že opravdu patříme mezi významné orienťácké klany.

Ale ne, o to opravdu nešlo. Důležité bylo, že se u Vamberka bylo schopno sejít velmi zajímavé společenství lidí, zasportovat si, zasoupeřit si a také se pobavit. Vždyť pravidla rodinných štafet by soutěžním řádem určitě neprošla a lehkého žertování na adresu těch, co zkazili závěrečnou vychytávku (poslední kontrola každého úseku byla paměťová, navíc musel každý závodník na jinou a sami mezi sebou se museli domluvit, na kterou), bylo dost a dost.

A tak si myslíme, že příští rok by mohlo na tento úžasný podnik přijet víc třebíčských rodinných štafet. Co vy na to, Fialci? Koutní?

Martin Klusáček (5601), 20. 10. 2008

Komentáře

Lukáš Kříž20. 10. 2008

Pěkné, gratuluju. Třeba se toho taky někdy dočkám ;-)

Napsat komentář

Captcha