Rodinné štafety - neuvěřitelný zážitek
Tak jsme potřetí vyrazili na rodinné štafety. Poprvé jsme skončili někde kolem 30. místa a podruhé kolem 25. Mizerné umístění vždycky proto, že jsem to na prvním úseku totálně zkazil. Tak jsme letos změnili taktiku: usoudil jsem, že už se na nic jiného než na důchodcovský nejkratší a nejlehčí druhý úsek nehodím, a výsledek se dostavil: Honza to rozběhl, já nezkazil a Matěj dotáhl do konce. Bylo z toho neuvěřitelné 2. místo celkově a 1. v OPEN kategorii (těch, co nejsou z Pardubic).
Orientační běh je výrazně rodinný sport. A tak není divu, že se v hlavách několika pardubických orienťáků před lety zrodil nápad uspořádat závod rodinných štafet - příbuznost nejvíc ve druhém koleni a alespoň dvě generace jsou podmínkou. Zpočátku to byl závod jen pro pardubické, ale teď je tak populární, že přijíždí na stovku rodin z celé republiky. Je to sportovní, prestižní, ale i společenská událost s trochou srandy. A tak je trati vždy nějaké překvapení – letos krátký paměťák na 1. a 2. úseku a pro třetí úsek mapa, která měla k úplnosti věru dost daleko.
Závod se konal u Chotěboře se shromaždištěm ve známém areálu Genofondu. Honza mezi 75 štafetami začal výborně - na 6 kilometrech mezi podstatně staršími rozbíhači předával na 17. místě. Pak jsem šel já a byl jsem děsně nervózní, abych to konečně klukům nezkazil. Naštěstí to fakt bylo krátké a lehké, 3 km a posun na 8. místo! No a Matěj? Ten zvládl záludnost neúplné mapy výborně, o 12 sekund odrazil nápor reprezentanta Honzy Šedivého a doběhl na celkovém 4. místě! Historický úspěch. Navíc vítězná štafeta Štěrbových je z Pardubic, takže jsme se začali těšit na 3. místo v OPEN kategorii a na stupně vítězů.
A pak se začaly dít věci – zjistilo se (běhá se na průkazky a na vpichy, takže to chvíli trvalo), že Bořilovi na celkovém 2. místě neorazili na 2. úseku sběrku (i když kolem ní závodník zcela jistě běžel, ale v nervozitě ji zapomněl orazit), a Novotní na 3. místě neorazili kontrolu v paměťákové části a dostali 5 minut penalizaci. A tak jsme se posunuli na celkově 2. místo a tím i zlatý stupínek v OPEN! Neuvěřitelné! Nikdy by mě nenapadlo, že v konkurenci tak zvučných jmen (Klapalovi, Procházkovi, Šediví, Strachotovi, Krejsovi, Kabáthovi, Henkovi, …) si vybojujeme právo stříkat po sobě šampaňským!
I naše holky, které k sobě jako třetího musely přibrat neKlusáčka Honzu Petrželu, se držely dobře a v mixech skončily páté.
Je to dobrá akce. Příště by s náma mohli jet třeba Fialovi. Zuzka, Dana/Petr a Martin by určitě měli šanci na přední umístění a hlavně, vyzkoušeli by si, co to je běžet za vlastní rodinu.
A za takových třináct let by mohli i Nešporovi, no ne?
Hezké… já si na start asi počkám tak 25 let… a pak budu asi stejně nervozní jako Martin:)