Skála podruhé
První závod ligy vsočiny ve Skále se mi líbil. Obě tratě, které jsem absolvoval: svoji H35 a HDR, na které jsem doprovázel Honzíka, bych ohodnotil jedničkou. Bylo to důstojné zahájení dalšího ročníku LV.
Velkým trapasem tohoto závodu bylo nevyhlášení kategorie HDR. Náš Honzík to oplakal, přestože dosáhl na 3. místo a nějak nechápal proč ostatní dětské kategorie jsou vyhlášeny a HDR ne, vždyť se tak snažil…
Zde se navíc vyhlašovaly dva závody. Mladší Maruška, která absolvovala v HDR odpolední sprint, byla vyhlášena a oceněna lízátkem jako všichni malí závodníci druhého závodu LV…
Když už rodič po časném vstávání namotivuje děti, urazí s nimi 100km na místo závodu, někdy absolvuje cestu na start delší než sám závod, přesvědčí je jít do lesa, po absolvování HDR pak děti předá známým k hlídání, aby mohl odběhnout svůj závod.
Po závodech místo společné radosti z dobře prožitého dne pak uklidňuje brečící ratolest, že ještě není závodník a proto nemůže být vyhlášen jako ostatní i když byl třetí.
Nechci, aby moje děti běhaly pouze pro odměnu. Přál bych si, aby jim orienťák vydržel do dospělého věku. Snažíme se jim v rodině i v oddíle věnovat, terénovat je, motivovat je a připravovat na závody.
Když nejmenší děti absolvují závod HDR a jsou pořadatelem oceněny nějakou drobností (obrázek, lízátko, diplom..) a při vyhlášení nastoupí před „velkými závodníky“, je to daleko víc než pochvala rodiče či trenéra.
Možná tato maličkost pomůže k tomu, že se malý závodník těší víc na příští závod, chce běžět znovu a třeba u orienťáku vydrží i v dospělosti.
Chceme – li mít „orienťácký potěr“, hýčkejme si jej všemi prostředky, než nám přejde k jiným více reklamou propagovaným a veřejnosti známějším sportům.
Namítá – li někdo, že umístění v HDR je záležitostí rodiče, jak rychle dítě tratí odvleče, může mít někdy pravdu. Většina pořadatelů však dává dostatečný časový prostor, aby si dítě prošlo HDR svým tempem a učilo se „orienťáckou abecedu“ a rodič pak stíhal svůj start.
Rodič, který chce, aby se mu jednou malý orienťák sám v lese neztratil, jej nechá objevovat krásy našeho sportu bez zbytečného tažení.
*PS: ještě že byl na shromaždišti stánek s občerstvením, tečka za prvním závodem byla nakonec sladká a slzy vystřídala radost.
*
**
Lenka: Máš pravdu, dyť to není zas takovej problém dát prďolům nějakou drobnost…aj mě mrzí, když se třeba někdy zadaří a voni vyhlásí jenom žáky
Ještě že u nás se mají všichni DOBŘE 