Spartacus Cup

V návaznosti na reportáž z poslední Ligy Vysočiny v Kutné Hoře musím zaslat krátký report i z našeho posledního letošního oficiálního vystoupení na orienťácké scéně.

Z 64. podzimního Spartacus Cupu v Gántu v Maďarsku jsem si přivezl kromě rozbitého čela (dvě stě metrů po startu jsem se podíval do mapy a natrefil jsem na dost tlustou větev) ještě zajímavé meteorologické zjištění, že i když se globálně otepluje, v Maďarsku se první listopadový víkend za posledních osm let počasí jenom horší. Před osmi lety stačilo tričko s krátkým rukávem, v dalších letech lehká bunda, pak zimnější bunda, v loňském roce již bylo chladno a velmi mlhavo a letos v sobotu asi 6°C a v neděli dokonce poprvé déšť.

Terény Vertézského pohoří se pochopitelně nemění, takže listnaté lesy se značně trnitým podrostem jsou zde pořád, otevřené prostory jsou často porostlé nemapovatelnými mnoha samostatnými keři a stromy – v mapě tedy bílý tečkovaný rastr na žlutém podkladu. Mnohá zarostlá údolí a údolíčka s vápencovými srázky jsou dobře čitelná, ale nesmíte se splést. Pak z toho vyjde v poměrně rychlé běžecké etapě dvanáctiminutový kufr a je hotovo. Navíc letos na nás nastoupilo také 128 švéďáků, takže konkurence značná.

Mapy jsou dobře čitelné, tratě přiměřené, organizace již vychytaná, tradičně velmi dobrá. Mapy na vodovzdorném papíře, rychlé výsledky, v cíli teplý čaj, možnost zkusit zaběhnout si v bludišti, školka, teplé jídlo, parkování blízko centra, cíl v centru, řada prodejců. Letos se nám povedlo, že jsme s Libou oba ve druhé etapě doběhli v nachlup stejném čase 73:00. Dobrý, ne?

Kdo se nebojí trní, tak tomu mohu Spartacus Cup jen doporučit.

Miroslav Orálek (5201), 7. 11. 2016

Napsat komentář

Captcha