Telčské sprintování
Sprint je prostě moc rychlý. Teda já jsme na sprint prostě moc pomalá. V sobotu jsme řádili ve městě zapsaném v UNESCu, ze kterého mám detailně omrklé dětské hřiště, obchod, fotbalový stadion a jedno schodiště! Ostuda. Vůbec jsme se nestačila kochat, rozhlížet. A co hůř nestačila jsem ani pořádně domapovávat. Ještě, že většina nosíte pěkné třebíčské oblečky, protože jinak bych neviděla ani vás :D
No, pojďte mrknout, kde jsem se nachytala. Kontrola č. 4.
Před
kontrolou byly celkem dlouhé atletické vložky, takže na přemýšlení bylo
času dost. Pěkně jsem si to namyslela přes náměstí, kolem cíle, doprava,
pak doleva po cestičce a u zdi bude. Valím, makám a za cílem si říkám,
že to vypadá na chyták, že by přece stavitel nechtěl vést ideální
postup přes doběh. Koukám na popisky, beru na vědomí pouze upřesnění:
vnitřní roh. Hmm, tak ten by mohl být i po tom obvodu zdi, že?! Naprosto mi
uniká hlavní symbol popisku – otevřený prostor – ŽLUTÁ! Tím je
přece jasný, že musím na travnatou terasu. (Teď dělám chytrou. Tohle mi
prozradila v cíli Bleška…) No, poprvé využívám zmíněné schodiště,
které pak použiju ještě dvakrát. Ztráta zevlováním kolem hradeb naroste
asi na 1:20 na postupu. A to tam naštěstí taky okukoval Jirka a houkl, že
vzadu je schodiště, jinak bych se snad vracela úplně dokola…
Pak mě ještě napálili na jedenáctku. Jednoduše přes nádvoří, pak průchodem a budu na ni koukat – přes zídku s plotem. Heh, takže znovu a lépe: průchodem, průchodem a okolo kapličky. Taková blbina a další půlminuta k dobru.
Aby Martin neřekl, že zase rozebírám jen chyby, tak se musím pochlubit, jak se mi krásně povedl postup ze 14. Protože jsem přibíhala podél zdi, měla jsem spoustu času na namapování postupu, takže razím, ani nekoukám do mapy a po paměti to krásně dosprintuju na patnáctku. Krásný čistý postup, bez jediného zaváhání, balada. Na nejlepší mezičas na postupu ztrácím jen 2 vteřiny – luxus! Jsem to ale holka šikovná.
Nic si z toho nedělej, tu kontrolu č. 78 jsme tam měli i my a taky jsem skončil v parku pod tou zdí. Přemýšlel jsem úplně stejně jako ty, taky jsem si fandil, jak jsem to vymyslel oběhem kolem sběrky, a taky jsem čuměl jak vejr, když tam žádná kontrola nebyla. Naštěstí mi to docvaklo dost rychle a schodiště jsem objevil včas. Měli jsme stejný i ten konec: 11 – 12 – 13 – 14 – cíl. Na kontrolu 11 jsem si už dal pozor poučen tou kontrolou 78, tam problém nebyl. Zato po krásném nalezení kontroly 12 jsem se už tak těšil do cíle a tak jsem byl zavařenej, že jsem se pustil z 12 rovnou na sběrku a pak jsem se v cíli hodně dlouho divil, proč moje ražení není O.K.