Těžké ale spravedlivé MČR na klasice

Mistrovství republiky na klasické trati se z loňských jednoduchých terénů přestěhovalo do míst, která jsou pro orientační běh opravdovou lahůdkou – do skal a strží Kokořínska. Krásné shromaždiště na travnatém fotbalovém hřišti, podzimní slunečné počasí a přítomnost všech, kdo u nás v orienťáku něco znamenají, dávalo tušit, že se schyluje k mimořádné události.

Že to nebude žádná sranda si člověk uvědomil hned na začátku sobotního semifinále: start na rovné přehledné louce, mapový start 50 m za ním a pak rovnou po hlavě na první kontrolu umístěnou v nepřehledném terénu okolo hluboké strže se spoustou kamenných srázů. Kdo nebyl schopen rychle z mapy vůbec vyčíst, kde je nahoře a kde dole, jak se strž zatáčí a kudy se do ní dá vůbec vlézt, byl ztracen. Zbytečné vrstevnice navíc ubírají síly i morálku. A tak to šlo celý závod.

Nicméně nebylo si na co stěžovat. Mapy byly vynikající a když si člověk dával pozor a nic neodflákl, vyčetl z nich vše, co potřeboval. Tratě nabízely mnoho variant postupů, nebylo to jen to klasické zda „zleva nebo zprava“. Vybírat jste si mohli dokonce i podle toho, co vám vyhovuje víc – raději prudký kopec a pak po rovině, nebo mírnější ale delší stoupání? Po vrstevnici terénem, nebo také po rovině ale po cestě a delší? Větší variantnost postupů bylo poznat i z toho, že jste v lese potkávali daleko míň závodníků, než tomu bývá normálně zvykem. A vyšlapané cestičky jste našli až skutečně těsně před kontrolou.

Nejtěžší ze všeho bylo z mapy vůbec vyčíst, jak ten terén mezi kontrolami vypadá. Nestačilo dívat se jen pár milimetrů podél čáry. A pak se rychle rozhodnout, kudy jít. Bylo nutné velmi generalizovat, nenechat se znervóznit obrovským množstvím detailů (hlavně černé barvy), při postupech je nevnímat a začít je hlídat až při dohledávce.

Výborné je, že jsme docela obstáli. Matěj K. svůj rozběh vyhrál a dokázal, že chytrým mapováním se dají porazit i starší a atletičtější soupeři (porazil např. juniorského reprezentanta Krále). Martin F. smolně o pár vteřin prohrál souboj o B finále, Kouba prokázal pevné nervy a výbornou formu a skončil 5., Zuzka ještě nebyla po nemoci úplně fit a dobrá mapa tentokrát na lepší umístění nestačila, a Matěj P. při své premiéře rozhodně nepropadl.

Nedělní finále se běželo v ještě těžších terénech a nabízelo ještě rozmanitější volby postupů. Nebylo ale v žádném případě záludné, žádné zašité kontroly jako snaha po „náročnosti“. Prostě když jste správně domapovali, tak tam ta kontrola jasně byla.

Martin F. se zdravě naštval a finále C s přehledem vyhrál, Zuzka zaběhla znovu mapově dobře a Matěj P. měl ze svého výkonu určitě dobrý pocit

Pak přišel na řadu skutečný vrchol závodů,  finále A. Kouba po drobných zaváháních skončil těsně za první desítkou a prokázal svoji příslušnost k republikové špičce ve své kategorii. A Matěj K. se stal účastníkem velkého dramatu v nabitých osmnáctkách (tři juniorští reprezentanti a čtyři dorostenečtí). Stejně jako v sobotu prokázal svoje přednosti v mapě (nejdelší postup s mnoha variantami měl nejrychlejší) a do posledních chvil se držel na 2. místě. Dokonce doběhl dalšího juniorského reprezentanta Kodedu, který startoval o 4 minuty dříve. Při postupu na předsběrku však s ním nechtěl jít na jistotu, zariskoval a v prudkém výběhu neudržel tempo (týden po antibiotikách to ještě nebylo úplně dokonalé). Zůstal 13 vteřin za medailí a minutu za stříbrem. I tak je ale 4. místo skvělé!

Myslím, že jsem dlouho nezažil tak těžký a přitom spravedlivý závod. A může nás těšit, že jsme se v něm v žádném případě neztratili.

Martin Klusáček (5601), 27. 9. 2006

Napsat komentář

Captcha