Vysočinští zběhlíci
Docela velká výprava TaTaRáků si z nabídky sobotních atrakcí vybrala dvojzávod v Rosicích. Někteří za tuto volbu dostali slovní pokárání od skalních Vysočiňáků, ale což, kilometry hovořily jasně.
Myslím, že terén nepřekvapil. Teda aspoň mě moc ne. Ze zběžné znalosti Rosic i Obory z keškování bylo jasný, že to bude do kopce a dost zaostružinovaný. Naštěstí plazivky ještě nemají hlavní sezónu, tak to bylo celkem běhatelný ( pro neplazivé orienťáky). Nečekala jsem spoustu různých jam, ďolíků, rýh, údolí… Ty byly moc pěkný a dámy jámy se nechávaly domýšlivě pohledat. Úplně jsem se neskamarádila s různými typy porostu, jenže v mém tempu mám asi moc času řešit detaily, protože ostatním to ani nepřišlo. Kromě zmatku na začátku startu proběhl závod v poho. Ke zběhlíkům se zařadila Lenka P. a skoro naše Věrka M. a k plazivkám Lenka K., Radek a Kuba.
Úplně supr byl závod Baby Jagy, která otrhala pro tuto příležitost aj perníček z chalupy. Okrosili jsme to s Honzínětem na motorce, protože nádvoří zámku poskytlo sjízdný terén. U každé kontroly nás čekal úkol (někdy splnitelný, jindy nee). Ale třeba házení míčků do kýblu jsme splnili několikrát.
No a pak už byl na pořadu dne sprint, kterého jsme se s mládětem zúčastnili jako diváci, i když počet oražených kontrol na mým čipu určitě trumfnul většinu závodníků. Zdálo se mi, že to byla rychlovka s pár sprintovýma záludnostma. Tož tedy k rychlonožkám patří: malá Maruška, Terezka, Lenka P., Radek a Jirka K.
Rychlovka pak byla i cesta domů 
No a příště teda třeba čau na Vysočině (bo JmO nic
nepořádá 
).