Závody v Rakousku - nebývale silný zážitek
Ty závody objevil Honza (nebo Mára?). No to je jedno. Každopádně na variantu k Lize Vysočiny na Orlovech se nechalo ukecat 5 členů oddílu, a tak do rakouského Gmundu do prostoru národního parku Blockheide ležícího těsně u českých hranic vyrazila malá, leč o to ambicióznější výprava.
Sobotní krátká trať byla zároveň mistrovstvím Rakouska a nedělní
zkrácená byla zařazena do rakouského žebříčku A. Měli jsme tak možnost
jednak si zaběhat ve fakt hustém terénu a jednak se podívat, jak vypadá
orientační běh u našich jižních sousedů.
Už pohled na ukázku mapy na stránkách závodu vzbuzoval obavy, zda je vůbec
možné se ve změti kamenů, balvanů a srázků vůbec vyznat, zda je možné
ten prostor umapovat a jak to udělat, aby se člověk neztratil. Závod se
konal v přírodním parku Blockheide, který je v průvodcích avizován jako
bizarní prostor s bludištěm balvanů roztodivných velikostí a tvarů.
Stačí si na Internetu najít pár fotek z tohoto parku, aby se orientačnímu
běžci zježily vlasy.
Sobota začala v pohodě, start 0:00 ve 14 hodin nám umožnil vyjet
z Třebíče po desáté a po prázdných silnicích přes Dačice, Slavonice
(hraniční přechod) dojet po 100 km do Gmundu za 1:30 (je to blíž než
některé závody LV!). Shromaždiště u malého rybníčku bylo skromné,
nicméně nic zásadního nechybělo včetně hospody v návštěvnickém
centru. Na závody přijelo kolem stovky Čechů, a tak jsme dostali pokyny
i v češtině. Vpravdě letní teploty byly mírněny čerstvým větrem.
Z terénu jsme byli mírně nervózní a společně se povzbuzovali: raději
pomalu, přesně číst mapu, neztratit se, hledat výrazné objekty, číst
popisy.
Při vlastním závodě to v lese bylo opravdu brutální. Představte si
kombinaci naší Nesměře, Trnavy, hodně České Kanady (Zvůle) a řady lomů
jako na Lipnici. Všechno to ale bylo intenzivnější, hustší a kameny
opravdu větší (pod 1,2 metru se vůbec nemapovaly). Člověk se musel fakt
celou dobu koncentrovat na nejvyšší míru a rychlost běhu vědomě snižovat
tak, aby stačil svoji pouť umapovat. Když z toho vypadl, nezbývalo nic
jiného, než se vracet na naposledy jisté místo, někdy až k naposled
oražené kontrole.
Podívejte se do fotogalerie, jak mapa vypadala.
A jak jsme dopadli? No v sobotu nic moc. Nejlépe se vedlo Honzovi (5. místo
v H20), i když ani on se nevyvaroval chyb ze ztráty koncentrace. Já jsem
kromě mnoha nejistot, míjení kontrol o dva metry a doslova pěšího
orienťáku dokonce jednou tak zabloudil, že jsem se musel vrátit až
k předchozí kontrole (9 minut kufr), protože jsem netušil, kde jsem. Také
pro ostatní zkušené borce Máru, Jirku a Janu to byla dost tvrdá zkouška
jejich mapařských schopností.
Neděle už byla lepší. Na mapu jsme si zvykli a navíc se závod odehrával
v místech, kde přece jenom hustota kamenů byla menší a prostor měl
přijatelnější charakter. Nejlíp dopadl znovu Honza, který byl ještě dvě
kontroly před cílem na stupních vítězů, ale nakone z toho byla
neoblíbená brambora. Mára skončil v hlavní kategorii 9. jako nejlepší
z českých závodníků a já v H55 na pěkném sedmém místě. Ostatní se
do desítky nedostali. Stránky závodu jsou tady.
A tak si myslím, že jsme neudělali chybu, když jsme se do Gmundu vydali.
Mapová zkušenost ohromná, závody příjemné a výlet nedlouhý. Možná,
že zajet si na nějaké další závody do Rakouska by vůbec nebylo
od věci.