Závody v Rakousku - nebývale silný zážitek

Ty závody objevil Honza (nebo Mára?). No to je jedno. Každopádně na variantu k Lize Vysočiny na Orlovech se nechalo ukecat 5 členů oddílu, a tak do rakouského Gmundu do prostoru národního parku Blockheide ležícího těsně u českých hranic vyrazila malá, leč o to ambicióznější výprava.

Sobotní krátká trať byla zároveň mistrovstvím Rakouska a nedělní zkrácená byla zařazena do rakouského žebříčku A. Měli jsme tak možnost jednak si zaběhat ve fakt hustém terénu a jednak se podívat, jak vypadá orientační běh u našich jižních sousedů.
Už pohled na ukázku mapy na stránkách závodu vzbuzoval obavy, zda je vůbec možné se ve změti kamenů, balvanů a srázků vůbec vyznat, zda je možné ten prostor umapovat a jak to udělat, aby se člověk neztratil. Závod se konal v přírodním parku Blockheide, který je v průvodcích avizován jako bizarní prostor s bludištěm balvanů roztodivných velikostí a tvarů. Stačí si na Internetu najít pár fotek z tohoto parku, aby se orientačnímu běžci zježily vlasy.
Sobota začala v pohodě, start 0:00 ve 14 hodin nám umožnil vyjet z Třebíče po desáté a po prázdných silnicích přes Dačice, Slavonice (hraniční přechod) dojet po 100 km do Gmundu za 1:30 (je to blíž než některé závody LV!). Shromaždiště u malého rybníčku bylo skromné, nicméně nic zásadního nechybělo včetně hospody v návštěvnickém centru. Na závody přijelo kolem stovky Čechů, a tak jsme dostali pokyny i v češtině. Vpravdě letní teploty byly mírněny čerstvým větrem. Z terénu jsme byli mírně nervózní a společně se povzbuzovali: raději pomalu, přesně číst mapu, neztratit se, hledat výrazné objekty, číst popisy.
Při vlastním závodě to v lese bylo opravdu brutální. Představte si kombinaci naší Nesměře, Trnavy, hodně České Kanady (Zvůle) a řady lomů jako na Lipnici. Všechno to ale bylo intenzivnější, hustší a kameny opravdu větší (pod 1,2 metru se vůbec nemapovaly). Člověk se musel fakt celou dobu koncentrovat na nejvyšší míru a rychlost běhu vědomě snižovat tak, aby stačil svoji pouť umapovat. Když z toho vypadl, nezbývalo nic jiného, než se vracet na naposledy jisté místo, někdy až k naposled oražené kontrole.
Podívejte se do fotogalerie, jak mapa vypadala.
A jak jsme dopadli? No v sobotu nic moc. Nejlépe se vedlo Honzovi (5. místo v H20), i když ani on se nevyvaroval chyb ze ztráty koncentrace. Já jsem kromě mnoha nejistot, míjení kontrol o dva metry a doslova pěšího orienťáku dokonce jednou tak zabloudil, že jsem se musel vrátit až k předchozí kontrole (9 minut kufr), protože jsem netušil, kde jsem. Také pro ostatní zkušené borce Máru, Jirku a Janu to byla dost tvrdá zkouška jejich mapařských schopností.
Neděle už byla lepší. Na mapu jsme si zvykli a navíc se závod odehrával v místech, kde přece jenom hustota kamenů byla menší a prostor měl přijatelnější charakter. Nejlíp dopadl znovu Honza, který byl ještě dvě kontroly před cílem na stupních vítězů, ale nakone z toho byla neoblíbená brambora. Mára skončil v hlavní kategorii 9. jako nejlepší z českých závodníků a já v H55 na pěkném sedmém místě. Ostatní se do desítky nedostali. Stránky závodu jsou tady.
A tak si myslím, že jsme neudělali chybu, když jsme se do Gmundu vydali. Mapová zkušenost ohromná, závody příjemné a výlet nedlouhý. Možná, že zajet si na nějaké další závody do Rakouska by vůbec nebylo od věci.

Martin Klusáček (5601), 29. 4. 2012

Napsat komentář

Captcha