ŽB Čechy – LDT Bílá skála

Minulý víkend uspořádali Jindřichohradečáci velké závody, což je super. Máme tím pádem možnost zúčastnit se kvalitních závodů s dobrým obsazením pěkně blízko. Terény České Kanady sice nejsou typicky vysočinské, ale všichni jsme se tam už naběhali vydatně, tak se dá říct, že i v domácím prostředí ;-)

Než začnu chválit nás, pochválím pořadatele. Mně se u vás moc líbilo. Shromaždiště bylo parádní – všechno po ruce, školka – 1*, jídlo taky dobrý a zpívali tam skřivani lesní. Mapa seděla. Tratě, no to je dycky hrozně subjektivní. Řekla bych, že byly hodně rychlé, běžecké, proto se mi asi víc líbila krátká, jelikož na delší nemám. Celkově se závody povedly. Děkujeme.

TaTaRákům se víkend vydařil. Sešla se nás pořádná hromada, a tak bylo v oddílovém stanu pořád rušno. Supr byl i společensko­kulturní večer. Zdravé jádro oddílu se družilo u Ratmírovského rybníka, mini dětské jádro zase u Osiky a pohodlné jádro někde na postelích. Jak se nám v takové náladě dařilo? Čest našich žen uhájila Jitka druhým místem v D55B. V chlapech zabednili: Kouba a Martin na 2. místě a Roman na 3.

Orienťák je parádní rodinný sport, že?! Ale má svá úskalí. Zkusím vypovědět sobotní dobrodružství jedné naší rodiny: Do lesa vyráží na fáborkovou trať dítko číslo 2, po nějaké době peláší na trať trojka s rodičem na trať HDR. Po krátkém čase nabírají dvojku, která se nechce odpoutat a kráčí lesem dál pohromadě až do bodu, kdy se tratě liší. Rodič vysílá zkušenější z dítek k samostatnému postupu s tím, že u kontroly má počkat a utíká dál za prchající závodnickou č. 3. Na smluveném místě 2 nečeká. Natěšená trojka chce běžet dál, co teď? Na volání nikdo nereaguje. Zoufalý rodič vysílá nažhavenou trojku napřed po fáborkách, oběhne zmíněný samostatný úsek dvojky, kde ji ovšem nenachází a valí za 3. Po cestě potkává dvojku vesele se bavící s kamarádkou, načež se dvojka otáčí a běží dospělému v ústrety. „Nemám čip!“ Věta, která na ztýraného rodiče dopadá plnou vahou. Co teď?! Už zase. Vysílá dvojku kupředu najít trojku a doprovodit do cíle a sám jde hledat čip. Marně. Po chvíli se ubírá k cíli, kde nachází uplakanou ztracenou a znovunalezenou trojku a flegmatickou dvojku. Hurá, padá do stínu a říká si, že horší to být nemohlo. Mezitím startuje 1, která se z lesa nevrací a nevrací a už to trvá přes dvě hodiny. Co teď?! Zase. K prvnímu zoufalému rodiči se přidává druhý zoufalý rodič, který nakonec vyráží pátrat do lesa. V tom se shromaždištěm rozlehne hlášení: „ Prosíme rodiče, aby zavolali startérům. Mají vaše dítě 1, je v pořádku a odmítá bez dovolení nastoupit do auta.“ Happy end? Ještě ne, ten nastal až v neděli! Jednička se nenechala odradit a druhý den se vydala překonávat nástrahy lesa znovu. Našla všechny kontroly a mimochodem taky onen ztracený čip!

A ostatní nedělní výsledky: Lukáš vyhrál H21C, Roman byl 2. v H21D a Martin obhájil sobotní umístění. Ostatní mají za úkol MAKAT!

Lenka Křížová (8551), 15. 6. 2018

Komentáře

Roman Věžník16. 6. 2018

Hustý! Přesně takhle budou vypadat reportáže v době GDPR? :-D Jako rodičovská nula se hrdě hlásím k otcovství jedničky, dvojky i trojky. ;-)

Napsat komentář

Captcha