Oddíl orientačního běhu Třebíč

Sprint je prostě moc rychlý. Teda já jsme na sprint prostě moc pomalá. V sobotu jsme řádili ve městě zapsaném v UNESCu, ze kterého mám detailně omrklé dětské hřiště, obchod, fotbalový stadion a jedno schodiště! Ostuda. Vůbec jsme se nestačila kochat, rozhlížet. A co hůř nestačila jsem ani pořádně domapovávat. Ještě, že většina nosíte pěkné třebíčské oblečky, protože jinak bych neviděla ani vás :D

Kdy a kde: víkend 12. - 13. září, Řásná. Kdo,co: kategorie H 165 (Koudelný, Klusáček, Nešpor). Sobota - příprava na postup na nejvyšší stupínek. Neděle - cíle dosaženo!

Pro trénink v pátek 11.9.2015 dávám na výběr dvě možnosti:

1. mapový trénink Na Kopcích 16.00 – 18.00 hod (paměťák, fotbal…)
2. dobrodružná hra O poklad náměšťského purkmistra na motivy televizní soutěže Pevnost Boyard

Od posledního hlášení uplynul měsíc. Neflákali jsme se. Absolvovali jsme všechny orienťácké disciplíny: klasiku v Karolíně, dva sprinty v Rosicích a krátkou trať v Jehnicích.

Přidejte své vlastní kousky:)

Dneska (v sobotu 25.4.15) nás čekalo na Mistrovství jihomoravské oblasti na krátké trati několik překvapení. No, vlastně překvápka začala už v týdnu. Třeba prudce stoupající teplota vzduchu venku stejně jako Honzíkova těla. Po několika mizerných nocích 2 za sebou s parádním spaním. Od těch jsem měla největší očekávání, ještě jsem letos na žadný závod nejela vyspaná, tak jsem si říkala, že se takový luxus musí někde projevit. Ale největší překvapení vykoukla až v sobotu na místě.

Na jednom velikým kopci (Kopeček 479m n.m.), na který vedou jen klikaté silnice s tisícerem zatáček, bydlí už pořádně letitá ježibaba. Náhoda tomu chtěla, že na Kopeček zavítal jednoho dne urostlý, švarný orienťák. Moc se mu okolní lesy líbily, a tak dovedl další jinochy a děvčicema řekli si, že se přivedou celou Moravu. Pustili se do práce. Šla jim pěkně od ruky, dotčené orgány souhlasily, všechno klapalo. Jenže při své horlivé činnosti zapomněli na nejstaršího domorodce. „A to teda ne! Já to tak nenechám, já jim ukážu!, mumlala si pro sebe ježibaba a hodila do hrnce pár pikantností. Za chvíli začala polívka bublat. Ježibaba ubrala polínko – Nemusí to být hned hotové, stačí až 18. dubna.

Rozhodování brněnské náplavy, kam vyrazit tuto sobotu, nebylo až tak jednoduché. Myslím, že poměr čas v lese ku času na cestě by vyšel dost podobně. Jenže Bohdalec má centrum celkem daleko od lesa a to je pro malý nožky zásadní. Ale stejně se Brňákům divím, někam se hrkat „jen“ kvůli sprintu. Ještě, že jsme se přihlásili sem. V pátek rarachy dohnala rýma a byly unavení. Dohromady nám akce nezabrala celý den a všichni jsme si zazávodili.

V sobotu místo do Skutče vyrazili jsme na brněnský závod vzdálený od nás vzdušnou čarou 3,5 km – luxus. Moje natěšení po zimním půstu zchladil nechutně studený vítr, brrr. Taky jste měli tak?

(Nehledejte zde objektivní počtení či sportovní reportáž ze závodu)

Nevím teda, jestli je to tak všude, nebo to zpískal Mára, ale stalo se, že jsem v sobotu začala svou veteránskou kariéru, ač počet mých let stále ještě začíná dvojkou. No dobrá, výzva přijata. Poslední dva měsíce se mi celkem dařilo vydobývat si u Aničky opušťák, tak proč nevyzkoušet, jak to vypadá s rychlostí. Taky s tím vlastně přišel brácha. Zlanařila jsem ho, ať běží, a chtěl mě jako doprovod. Nakonec si obstaral kvalitnější.

Přes noc nějaký dobrák pocukroval ulice i pole tady u nás na konci Brna tak, že to skoro vypadalo, jako by byl leden. Mě čekal kvůli různým peripetiím týden odkládaný delší běh, tzn. Na delší dobu ne ty moje půlhoďky. Chtěla jsem zkusit, jestli už zas něco vydržím.

Jaký byl již 62. Spartacus Cup?